Já a moje povídky na Blog.cz

Vážení a milí neobyčejně trpěliví a úžasně věrní čtenáři a návštěvníci!

Nevím, kolik let to je, co jsem napsala poslední článek a nebudu se dívat. Nebudu se ani omlouvat za svou neaktivitu, ať už tím naštvu kohokoliv. Jsem zde a přináším změny:

Nevím, jsetli budu psát povídky, nevím, jestli budu psát vůbec něco. Dokončovat rozepsané projekty se mi nechce. Možná je projedu a půlku vymažu nebo tak. To se ještě uvidí...

Pokud jsem vás nevyděsila k smrti a úspěšně jste dočetli až sem, děkuji za pozornost a přeji hezký zbytek dne.

Blytonka

Ps: Můžete s mými změnami nesouhlasit v komentářích, můžete proti nim protestovat na mém e-mailu, ale to je asi tak všechno, co proti nim můžete dělat. ( geniální český spisovatel Jára Cimrman )

Každá osoba zverejní pravidlá pred ich zoznamom, potom napíše 8 vecí o sebe. Na konci zoznamu zadá ďalších 8 ľudí, čo v tom bude pokračovať a oznámi im, na ich stránkach, aby si prečítali pravidlá nech vedia čo majú urobiť.

překlad: Každá osoba zveřejní pravidla před jejich seznamem a potom napíše 8 věcí o sobě. Na konci seznamu napíše dalších 8 lidí, kteří budou v řetězáku pokračovat a oznámí jim na jejich stránkách, aby si přečetli pravidla, ať vědí, co mají dělat. Tak jdu na věc.

Hmm...takže teď bych měla napsat, komu to odevzdám dál, co? To bude tak trochu problém. Moc lidí, co ten řetězák ještě neměli, neznám. Takže tu nebudu vypisovat kvantum lidí a nechám to čistě na vás. Tak do toho! =D

Lidi, sorry, že to tak dlouho trvalo, mně se to jaksi záhadně vymazalo, tak jsem to musela znovu celý přepisovat, no stalo se, tak doufám, že se vám to bude líbit...=D !!!

Jujky, jsem to já ale tele! To mi nemohlo dojít dřív, že ten droboučký tvoreček je malinké fénixátko, co tu čeká na někoho s čistým srdcem, aby ho pak svými vrozenými schopnostmi přimněl k provedení tzv. Rituálu probuzení!? Dyť jsem o tom přečet snad všechno! Moment...blik-cvak...to by znamenalo, že já mám čisté srdce...to není možný. Nechápu. Vychovával mně ten největší idiot pod sluncem, snažil se ze mě udělat stejnýho...ehm ehm...jako je on a podle tohodle kouzelnýho stvořeníčka se mu to nepovedlo? Blik-cvak...takže to znamená, že já mám fénixe? Jupííííííí!!!!! Dneska to jsou ty nejlepší narozeniny, co jsem kdy zažil!

Jujky, co ten děda tak čučí...tak si to proberem...rozumím řeči zvířat a právě jsem se stal v historii lidstva devatenáctým majitelem fénixe...ale proč ho to zaráží?

Abyste rozumněli - říďa tu stojí bez hnutí, kulí oči a ve tváři má výraz, že by to rozesmálo i Voldíka =D!!! Divný...v tý knížce, co jsem čet se asi museli zplést...psali tam, že A. P. W. B. Brumbála povětšinou nikdo neviděl s překvapeným výrazem. A já ho dneska přistihnul už dvakrát!

Říďa čučí, čučí, čučí...a já pomáhám svému fénixátku ze skořápky.

Říďa učuí, čučí, čučí...a moje fénixátko se do mne vpíjí svýma nádhernýma smaragdovýma očičkama.

Říďa furt čučí, čučí, čučí a ... moment ... právě se pohnul!

Mimochodem, moje, jak jsem zjistil, fénixí samička, se mi právě spokojeně uvelebila na ruce. Je úžasně roztomiloučká!

Tak jo, myslím, že by měl Brumlu někdo probudit...ale nikdo kromě mě tu není...tak to asi budu muset být já...Tak jo. "Aqamenti temper," zakouzlím a na říďu se snese pár kapiček absolutně ledové vody. OK, asi jsem to drobet přehnal, neboť Brumla si asi v první chvíli neuvědomí, co dělá a sešle na mně kouzlo Akima relley. Je to útočné kouzlo z bílé magie. Způsobuje úlpné svázání zhruba na dvě hodinky... Naštěstí není štít nijak zvlášť těžký, stačí máchnout hůlkou, zřetelně vyslovit Akumian a přitom se soustředit na to, jak rádi byste se ubránili, což taky bleskurychle udělám a šedý paprsek se mi vpíjí do štítu.

Jak teďka pozoruju nastalou situaci, nevím, jestli by nebejvalo lepší počkat, až se Brumbál vzpamatuje z toho, že mám fénixe. Teď totiž zase čučí a čučí, a to jen proto, že jsem před ním tak trochu zakouzlil!

No jo...tak jsem tedy počkal, až se zase vzpamatuje a my se můžem vrátit zpátky do školy...teda říďa se vrací do školy. Já jedu na nástupiště 9 a 3/4, odkud, jak jsem se dozvěděl, pojedu Bradavickým expresem přímo do Bradavic.

-----------------------------------------------------------------------------------

Kdesi v Londýně, přesněji na nádraží Kings Cross, na jednom začarovaném nástupišti, je právě dost rušno. Jak by taky ne, když už za deset minut odtud vyjede červená lokomotiva přeplněná tlachajícími studenty do nejprestižnější a nejslavnější školy čar a kouzel v Anglii.

Starší studenti se právě shledávali se svými kamarády a vyprávěli si zážitky z prázdnin, zatímco starší studentky povětšinou házely svůdné pohledy na již zmiňované starší studenty...

Ovšem byli tu i takoví, co se loučili se svou rodinou a s obdivem a možná taky trochu s bázní pozorovali nádherný Bradavický expres. To byli ti, co tu byli poprvé. Nováčci...

----------------------------------------------------------------------------------

Alex (ano, od teďka je to Alex, žádný H... a kruciš...to jsem neměla říkat =D) si právě hledal nějaké volné kupé. Měl to o dost lehčí než ostatní studenti, neboť s sebou nemusel vláčet žádný velký kufr. Všechny věci kromě nějaké knížky, svého nového hábitu a fénixe, který mu spokojeně dřímal v kapse (měl je dostatečně veliké), mu už vzal Brumbál do Bradavic.

Nemusel hledat dlouho, protože tu byl ještě s předstihem. Hned druhé kupé bylo prázdné. Vlezl si tam, fénixe si položil na klín a začetl se do knížky Mocná a zapomenutá kouzla pro odborníky.

---------------------------------------------------------------------------------

Asi po půl hodině se před jeho kupé sešli nějací tři malí kluci, něco si vzrušeně šuškali a ukazovali si na něj. Když se na ně Alex podíval, odhodlali se a vešli k němu do kupé.

"Ehm...máš tu volno?" Zeptal se zdvořile hnědovlasý, celkem vysoký kluk s temně černýma očima.

"Jasně." Odvětil Alex a pozorně si kluky prohlížel.

Ten černovlasý z nich byl nejvyšší, hned za ním stál další sympatický kluk, tentokrát se světle hnědými vlasy a obličejem pokrytým spoustou jizev. Alex věděl, co to znamená. Věděl, že dotyčný je vlkodlak, ale jemu to nevadilo. Vždyť vlkodlaci jsou zlí jen jednou v měsíci a to ještě ne z vlastní vůle. Nemůžou za to, čím jsou. Pak tam byl ještě jeden, ale jen co se na něj Alex podíval, byl by radši, kdyby tak neudělal - PŘED NÍM STÁLA JEHO VĚRNÁ KOPIE!!!

Nejprve se zděsil. No řekněte - vy byste se nezděsili, kdyby jste viděli sami sebe? Pak, když si ho prohlídl podruhé, zjistil, že si nejsou až tak podobní. Ten kluk před ním měl hnědé oči, na nose mu trůnily brýle a nebyl tak vysoký, ani svalnatý.

"A-ahoj." Vypravil ze sebe Alex, když už se jakž-takž vzpamatoval. "Já jsem Alex White. A ty?"

Kopie se prohrábla ve vlasech, párkrát zmateně zamrkala, až ze sebe vypravila:"Já James. James Potter."

Po tomto vyčerpávajícím proslovu se představili i další dva kluci. Vlkodlak se jmenoval Remus Lupin a ten hnědovlasý byl Sirius Black.

---------------------------------------------------------------------------------

Albus Brumbál seděl ve své pracovně v Bradavicích a přemýšlel. Jestli předpokládáte, že o novém školním roce, což by bylo logické, jste ale na omylu. Přemýšlel o jednom neobyčejném chlapci. O chlapci jménem Alex White.

Věděl, že mu Alex lhal. Ale proč? A jak je to možné? Vstupní brána byla zavřená, takže jí se sem dostat nemohl. Jiný vchod do Bradavic Brumbála nenapadal. Ale to ještě není všechno. Třeba je zajímavé, jak mohl najít v té změti chodeb jeho pracovnu, když tady nikdy předtím nebyl a jak to, že ho pustil chrlič. No...pak tu byl ten meč. On přece dobře věděl, že meč Godrika Nebelvíra nemohl jen tak dostat! To je absurdní! Meč byl po celá staletí schován v Moudrém klobouku. Nebo ne? Taky by ho zajímali jeho rodiče. Nebo alespoň ten, kdo ho vychoval. To přeci není normální, aby budoucí student Bradavic ovládal tak mocné, téměř zapomenuté štíty. A jeho hůlka. Z toho, co viděl mohl usoudit, že to určitě nebyla práce Ollivandera ani žádného jiného známého výrobce hůlek. Alexander White byl prostě plný tajemství....