...
Zahraj své sny a vyzpívej svá přání...

Kapča č.1

20. srpna 2007 v 10:04 | Blytonka |  Harry Potter za hranicemi času
Čauky, lidičky! Tak jsem pro vás sesmolila první kapitolku nové povídky Harry Potter za hranicemi času. Je to sice jen taková slátanina, ale mně se líbí a doufám, že vám snad taky. Aspoň trošilililinku...
A co se vám na tom nelíbí nezapomeňte pořádně zkritizovat!!! Slibuju, že vám hlavu neutrhnu!!!
Taky teďkon vyhlašuju soutěž, které se může zúčastnit úplně každý! Napište mi na e-mail LindaVyvialova@seznam.cz nějaké vysvětlení, cokoliv, co vás jen napadne, jak je možné, že v mé druhé povídce Harry Potter a... žijou Lily a James Potterovi. Tomu, koho návrh se mi bude líbit nejvíc, věnuju další kapču.
Blytonka
Harry Potter za hranicemi času
Kapča č. 1
Takže. Rád bych se vám představil. Moc rád. Jenže to má háček: Já totiž nevím, jak se jmenuju! No...V každém připadku žiju už od narození (aspoň si to myslim) v rozpadajícím se, zatuchlým a plísní potaženym hradě a vůbec se mi to tu nelíbí! Vychovává mně pán, co si řiká Voldemort. Já mu ale řikám Hadí ksicht, nebo prostě idiot. Je to blázen! Myslí si, že já budu jeho nástupce a budu vládnout čemusi, čemu se prý ještě před několika lety dalo říkat kouzelnické společenství. Pche! Teď je z toho pár vystrašených kouzelníčků. Docela je lituju. Přežili jenom proto, že sou čistoktevný. Jako by to nebylo jedno! Vždyť z milionů hrdých kouzelníků zbylo jen asi tisíc. Za chvíli tu už ani nebude nikdo, komu bych vládnul. Teda ne že bych někdy vládnout chtěl, ale Ksichtík si to usmyslel, a tak mám holt smůlu. Chjo!
Kdysi tu, právě v téhle ruině, vyučovali magii. Muselo tu být nádherně...
Ach! Jak rád bych tu studoval! Kdybych tak žil dřív...
Právě jsem dorazil do svého pokoje. Nachází se v Tajemné komnatě. Už dávno jsem si ji upravil, aby vypadala trochu k světu, ne jako zbytek hradu. Teď je z ní obrovská místnost v Nebelvírských barvách přeplněná knihami. Přestěhoval jsem si tu snad všechny knihovny v hradě. Ještě štěstí, že do Komnaty Ksicht nechodí. Scvoknul by se.
Tady se vlastně dá dělat jen pár věcí. Hrát famfrpál sám se sebou na prastarých košťatech z přístěnku, poslouchat idiotovy žvásty, zkoumat tajné chodby s rizikem, že když tě někdo načapá, strávíš svůj nejbližší volný čas pod cruciatem, jíst, posilovat, zírat do blba, spát, nebo se učit. No vyberte si!
Díky tomuto širokému výběru jsem celkem vzdělaný (všechny knihy, co jsem našel jsem si přečet) a taky svalnatý a Bradavice (tak se ta ruina jmenuje) znám líp než kdokoliv jiný. No...vlastně se tu dají ještě vařit lektvary. Mám lektvary rád.
Často si přeju tu někoho mít. Nějakého kamaráda. Mám tu jenom starý, záplatovaný Moudrý klobouk. Čmajznul jsem si ho. Ksichtík o tom neví. Klobouk mi často vypráví příběhy o tom, jak to tu chodilo dříve. O čtyřech zakladatelích, o studentech... Ach, jaké to tu muselo být krásné! Kdybych tak žil dřív...
Beru klobouk ze svého (jak jinak než) vyčarovaného stolu, že si aspoň trochu pokecáme. Jenže dneska je všechno nějaké divné, a když si ho nasadím na svou rozcuchanou hlavu, najednou se začnu propadat a nic nevidím. Matně si uvědomuju, že právě dnes mi je jedenáct...
----------------------------------------------------------------------------
O 21 let dříve, 1.září, 8:00 ráno
No konečně se zase mohu rozhlídnout. Stojím v Tajemné komnatě. Jenže tahle komnata se na ni vůbec nepodobá! Je tu socha Salazara Zmijozela a sloupy jako předtím, ale všechny moje pracně nashromážděné věci jsou pryč! Všechny knihy a zbytek vybavení! Podívám se zděšeně za pás a s úlevou schledám, že moje největší vzácnost (kromně klobouku), meč Godrika Nebelvíra, tam stále je.
Takže si to shrneme: Jsem v Tajemné komnatě a u sebe mám jen své potrhané oblečení, meč a hůlku. Přitisknu k sobě svou drahocennou hůlku, kterou jsem si sám podle knih vyrobil, a jdu se trochu porozhlédnout po hradě, jestli se ještě něco nezměnilo.
----------------------------------------------------------------------------
Změnilo! A to hodně! Všechno se opravilo! Je tu všude čisto.Obrazy na mně vesele mávají a brnění salutují! A hlavně jsem zatím nikde neviděl Voldemorta! Připadám si jako v pohádce...
Když přijdu před chrlič, za kterým kdysi stávala ředitelna, sám uskočí, jako by mně zval dál. No co. Když už jsem tady, tak proč ji nenavštívit, že? Vyjedu po schodech a už otvírám dveře...a je tu spousta nádherných knížek, různé zajímavé přístroje, obrazy moudře vyhlížejících kouzelníků a čarodějek, Moudrý klobouk a nádherný pták! Je celý červený...kde já o nich už čet...No jasně! Musí to být fénix.
Je nádherný. Přijdu k němu, pohladím ho a -světe, div se- on překrásně zazpívá a položí mi hlavičku na rameno! Ach, jak je úžasný.
Najednou se otevřou dveře, kterých jsem si předtím nevšiml a do ředitelny vejde jakýsi pán...no...možná spíš stařec, nebo děda...vyberte si...no prostě tu stojí starší osoba mužského pohlaví. Na nose mu trůní půlměsícové brýle, pod kterými mě zvědavě pozorují bledě modré oči s veselými jiskřičkami. No to je něco. Ten pohled mně dostal. Ještě se na mně nikdo nedíval jinak, než jak kočka na myš, ale tenhle dědula ne. Najednou zjišťuju, že si tím jediným pohledem získal mou důvěru. Něco jako kouzelný dědeček z mudlovských pohádek.
Děda pomalu sestupuje po schůdcích dolů a přitom si mě bedlivě prohlíží. Zdá se mi mírně překvapený. Abych pravdu řek, jsem docela překvapený, proč on je překvapený, když bych tu měl být překvapený spíš já, neboť mě k mému překvapení Moudrý klobouk poslal někam, kde se všechno opravilo a vyčistilo a kde se ke mně fénix, kterého jsem nikdy dřív neviděl, chová jak ke svému nejlepšímu kamarádovi. No...na přemýšlení už mi moc času nezbývá. Děda už totiž přijde ke mně, pak se posadí a pokyne mi, abych si sednul taky, a to na křeslo, které před chvílí vyčaroval.
Samozřejmě, že než si sednu, překontroluju, jestli není křeslo nějak očarované. Nic proti tomu sympatickému dědulovi, ale každodenní zkušenosti mě naučily být opatrný.
"Dobrý den, prosím vás, kdo jste?" Vypravím ze sebe zdvořilostní frázi. Předpokládám, že tímhle snad nic nezkazím a tenhle rozhovor neskončí jako většina mých předešlých rozhovorů, a sice cruciatem. Dědula na mě ještě chvíli zírá, ale pak se rozhoupá a vypraví ze sebe:
"Albus Brumbál, ředitel této školy." Aha, tak teď už to chňápu. Když je to říďa školy, tak to se tu určitě učí a učilo se tu v minulosti, takže já jsem teďkon v minulosti. SUPÉÉÉÉÉR!!!!!!!!
"Smím se vás zeptat, kdo jste, jak jste se sem dostal, kde jste vzal meč Godrika Nebelvíra a jak to, že si tak dobře rozumíte s mým fénixem?" Otázal se tentokrát zdvořile ten ředitel. Chvíli mi trvá, než vůbec pochopím význam těch slov, protože se právě vzpamatovávám z toho, že mi vyká. No dobře, ale co mu mám odpovědět? Nemůžu mu přece říct: Já nemám jméno a jsem z budoucnosti. Hmm. Už to mám! Budu lhát. Sice se mi moc nechce, ale jeho by z pravdy určitě klepla pepka.
"Já jsem Alex White, dostal jsem se sem hlavní branou, meč jsem dostal od známého a co se týče fénixe, tak tomu sám nerozumím. A chtěl bych se vás zeptat, jestli bych tu nemohl studovat." Proč to neshrnout, že? No...musím uznat, že mu nevěřím, že mi to zbaštil, ale aspoň se nebude moc vyptávat.
"Můžete tu studovat, ale potřebujete souhlas vašich rodičů."
"Tak to bude problém. Mí rodiče jsou totiž mrtví." I když tady možná ne...kdo ví?
"To je mi líto. V tom případě vás samozřejmě přijmu. Jen se mi zdá, že asi nemáte potřebné vybavení. Máte peníze?"
"Ne." Přiznám a zklopím hlavu. To to pěkně začíná. Teď se mi uctivě omluví a vyklopí, ať jdu hezky domů, když skoro nic nemám.
"To nevadí, pro tento případ tu máme fond, ze kterého vám nakoupíme potřebné vybavení. Myslím, že když chceme stihnout slavnostní večeři na zahájení školního roku, měli bychom sebou hodit." Pochopím a následuju Brumbála ke krbu, kde mi podává letax a říká: "Příčná ulice".
----------------------------------------------------------------------------
Bez mučení přiznávám, že jsem v šoku. Stojím uprostřed rušné ulice, doslova přecpané nejrůznějšími obchůdky s tím nejroztodivnějším zbožím. Pravda, Voldy mě sem jednou vzal, jako odměnu, že jsem poprvé nevydal ani hlásku, když mě mučil. Jenže to už bylo dávno. Měl jsem asi čtyři....Nebo tři? Nevzpomenu si. V každém případě se to tomudle vůbec nepodobalo. Tehdy tu byla samá špína. Zaprášené výlohy za často rozbitým sklem, přes které mimochodem stejně nebylo skoro nic vidět, skrývaly samé nechutnosti z černé magie. A hlavě jsme tu byli jen my dva.
Teď je to jiné. Brumbál mě radši bere za ruku, abych se seztratil. Myslím, že je to ale zbytečné, protože mu stejně všichni ustupují z cesty. Asi si ho ti lidé váží. Vzpomínám si, co jsem si o něm přečetl.
Albus Persival Wulfrik Brian Brumbál, nositel Merlinova řádu první třídy, největší čaroděj téhle doby. A samozřejmně ředitel školy čar a kouzel v Bradavicích. No páni! Že já mám na ty mocné čaroděje kliku...
Procházíme pokřivenou, dlážděnou ulicí, která se z jakéhosi nepochopitelného důvodu jmenuje Příčná. Je tu děsný hluk. Všude lítají sovy-a-to byl netopýr?!
Brumla, jak jsem si ho právě přejmenoval, trvá na tom, že mi nejdřív koupí mudlovské oblečení. Pak zajdeme pro školní hábity, učebnice, kotlíky, váhy a já nevím, pro co všechno ještě. Nakonec poctíme svou návštěvou obchod se zvířaty.
Jen co vstoupím do dveří, zůstanu stát jako přikovaný. Je tu, pokud je to vůbec možné, ještě mnohem větší hluk, než v celé příčné dohromady! Nějaké babky si stěžujou, jak jsou ty klece těsné, je zde slyšet i vysoký hlásek, dohadující se s někým o dnešním obědě a nějaká podle hlasu urozená dáma pobízí své dítě, aby se poprvé pokusilo vzlétnout...VZLÉTNOUT!?!?!?!
Pořádně se rozhlédnu po obchodě a zděšeně zjišťuju, že prodejna je, až na starší prodavačku a zvířata, totálně prázdná!!! To by ale znamenalo, že já rozumím jazyku zvířat!!!
Z mého překvapení mě vyruší až hlas tý prodavačky: "Přejete si něco, pane?"
Ohlédnu se za sebe-tam vám stojí Brumla, co mě rentgenuje svým zkoumavým pohledem a za ním nejmíň pět dalších zákazníků. "P-promiňte." Vypravím ze sebe a vejdu do toho kouzelného obchodu. No jo. Ono se to řekne, vybrat si zvíře, jenže když mě ti tvorečkové uviděli, nějak asi poznali, že jim rozumím a teď se mě všichni snaží přemluvit, abych si je koupil! Tu pokřikuje úžasná vydra, támhle zas čiperný kalous ušatý, hned vedle nádherná sova pálená a támhle-no páni-dokonce malinký hádek v nebelvírských barvách.
Abyste tomu rozumněli, ten hádek mluví jinou řečí, než ostatní zvířata. Všichni hadi mluví jinak, než psi, kočky, opice, no prostě zbytek, ale hadí jazyk jsem už od narození. Voldík se se mnou vždycky bavil hadím jazykem...
Procházím se ko krámku sem a tam, když tu mou pozornost upoutá jakási zlatá kulička...ne, je to vejce. Nádherné zlaté třpytivé vejce. Jako by mě vedla nějaká neviditelná ruka, popojdu až k němu a položím na ně své ruce, ze kterých začne vycházet oslepující bělostná záře. Ani nedýchám, nepokouším se tomu zabránit, i když nechápu, co se děje, nevšímám si užaslých pohledů ostatních v krámku a nechávám se vést pouze svým instinktem.
Trvá asi ještě minutu, než mé ruce přestanou zářit a minimálně další půl minuty, než se přítomní lidé a zvířata vzpamatují. Zkrátka jsme všichni v šoku. Ale nejvíc já, protože to vejce se právě začíná klubat!
 


Komentáře

1 Martina | Web | 23. srpna 2007 v 14:07 | Reagovat

Ahojík...stav se u mě na blogu! Mám tam novou kapitolku! Dík!

tvou povídku si stahiji na disketu! takže brzy čekej komenty!

2 Kaitlin | Web | 23. srpna 2007 v 19:03 | Reagovat

Ahoi, mno první kapitolka vypadá moc dobře, jsem zvědavá na to, jak to bude pokračovat..=D

A kdyžtak se mrkni ke mě =D

3 Martina | Web | 24. srpna 2007 v 13:56 | Reagovat

Takže už jsem přelouskala první kapču! je bezva! doufám, že budeš pokračovat a bude brzo další kapča! :)

4 Martina | Web | 24. srpna 2007 v 13:56 | Reagovat

supééééééér!

5 Lumi | 24. srpna 2007 v 15:00 | Reagovat

jééé další sepééér povídka, ma kterou sem narazila

díky díky díky :-)

6 Ewilan | Web | 25. srpna 2007 v 18:25 | Reagovat

vypada to dooooost slibne a dobre! navic je to zajimavy a tesim se na dalsi! pises nadherne, mas na to cit;-))

7 Martina | Web | 26. srpna 2007 v 15:09 | Reagovat

Ahojík...mám na blogu další kapču k povídce, tak se stav! díkes!

8 Nikča | Web | 26. srpna 2007 v 19:28 | Reagovat

Mno ja se k tomu raději nebudu vyjadřovat...:-D jE TO NAPROSTO BEZVADNÉ BLYTONKO!!!!! :-D Těším se na další,,kapču... .-D

9 Martina | Web | 27. srpna 2007 v 13:16 | Reagovat

Tak jo, už tě mám mezi kámošema!

10 Tana | 28. srpna 2007 v 12:07 | Reagovat

Je to krasne.

11 Tirael | Web | 28. srpna 2007 v 16:55 | Reagovat

no je t super, honem další kapitolu, honem honem honem!

12 Tirael | Web | 28. srpna 2007 v 16:56 | Reagovat

ale možná bys to nemuselá psát pořád z pohldu té osoby...

13 Sseth | 28. srpna 2007 v 21:20 | Reagovat

zdar krásna kapitola tak pls pridávaj najrýchlejšie ako môžeš :-D

14 Sseth | 28. srpna 2007 v 21:20 | Reagovat

zdar krásna kapitola tak pls pridávaj najrýchlejšie ako môžeš :-D

15 Sseth | 28. srpna 2007 v 21:20 | Reagovat

sry dáko sa mi to odoslalo dvakrát

16 Serenty | E-mail | Web | 29. srpna 2007 v 12:38 | Reagovat

Ta první povídka se mi nelíbí, ale k téhle nemám, co dodat je prostě úžasná........enom jí chybí jedna věc a to další kapitoly, proto se ptám otravnou otázkou, kdy bude další kapitola?

17 Ž-Ž | Web | 29. srpna 2007 v 18:43 | Reagovat

Naprostá paráda =DD... Je to ptrostě úpe úžasný =DD... prosím, rychle další

18 Blytonka | 30. srpna 2007 v 9:35 | Reagovat

Mně se ta první taky nějak extra nezamlouvá, ale aspoň jsem se pocvičila. Jo, další kapču už píšu, ale u mě to někdy trvá dost dlouho, takže vám nic neslibuju, stejně bych pak byla líná to dodržet.

19 pano | Web | 30. srpna 2007 v 12:05 | Reagovat

Povídka je zajímavá,nápaditá. Určitě dobře zvolený začátek a téma je perfekní. Jak už tady psala Tirael je hodně psaná z pohledu jedné osoby. To neva.

Přeji mnoho sil do psaní pokračování. Budu se těšit. :o)

20 Walavyn | 30. srpna 2007 v 17:34 | Reagovat

Dobra povidka tesim se na pokracovani :)

21 Martina | Web | 1. září 2007 v 9:43 | Reagovat

jo jo....Bltuš píše fakt úžasně....na blogu mám další kapču, tak se můžeš stavit:) díky

22 Martina | Web | 1. září 2007 v 9:43 | Reagovat

blytuš, sorráč

23 Blytonka | 1. září 2007 v 18:42 | Reagovat

Martina:To neva. Každý se občas překlepne. =D

A jinak slavnostně oznamuju, že dneska slavím svátek...to se tak někdo nemá...svátek a padne mi zrovna na den, kdy oficiálně začíná škola...

A pro ty, co si to neodvodili, jmenuju se Linda! =D

24 Serenty | E-mail | Web | 2. září 2007 v 0:05 | Reagovat

Všechno nejlepší a doufám že místo oslavy se dotaví další kapitola:))

25 Lupus | 2. září 2007 v 13:43 | Reagovat

hezká kapča, už se těším na pokračování

26 Wiky | Web | 2. září 2007 v 19:57 | Reagovat

Ahojky!! Vše nej k svátku a hlavně k té povídce ti gratuluji! Velice originální nápad, jsem zvědavá, jak si s tím poradíš dál. :)

Mimochodem nevím, jestli si mě pamatuješ, jsem majitelka Malinového trhu a psala jsem tam Naprosto ztřeštěné triow - myslím, žes to tam četla (vím to jistě!!) a tak ti jen chci oznímit, že jsem tam začala dávat druhý díl - kdyby tě to jako náhodou zajímalo, byla bych moc ráda, kdyby ses objevila...

Zatím se měj krásně a piš další kapitolku!! ;-)

27 Saskya (predtým Šibalka) | Web | 2. září 2007 v 21:51 | Reagovat

naaaadhernaaaaaaaa kapitola

28 Trili | 9. září 2007 v 12:31 | Reagovat

Moc pěkný začátek. Už se moc těším na pokračování. :-)

29 ciaky | 9. září 2007 v 18:09 | Reagovat

super kapitola i příběh snad brzy bude i další kapitola

30 Flasher | Web | 12. září 2007 v 14:01 | Reagovat

uplne super rychle dalsi je TO BOMBA!!......:-)

31 Flasher | Web | 13. září 2007 v 23:02 | Reagovat

kdy bude dalsi??

32 ajvi | E-mail | Web | 21. září 2007 v 23:32 | Reagovat

Tak tahle povídka vypadá opravdu zajímavě! Doufám, že brzo napíšeš další-stráááášně se totiž těším:)

33 Lightsoul77 | Web | 25. září 2007 v 21:11 | Reagovat

Tak jsem je přečetla a musím dodat, že tadle je lepší. Ta první je taky pěkná, ale tadle je přece jinom lepší. Ještě jsem se tě chtěla zeptat na kdy plánuješ další kapitolku?

34 Blytonka | E-mail | 26. září 2007 v 13:10 | Reagovat

Hmmm...já nevím...budu se snažit s tou kapčou pohnout.

35 Polgara | Web | 22. prosince 2007 v 17:32 | Reagovat

Na tvojí povídku jsem narazila čistě náhodou (jako na všechny ostatní) a hned mě kapitola mě naprosto chytila a proto si jdu hned přečíst další...

36 vocásek22 | Web | 23. ledna 2008 v 22:23 | Reagovat

je to je pěkný.....to se ti teda povedlo....zajímavý....pádím na další kapču :-))))

37 saranče | 2. února 2008 v 12:30 | Reagovat

suprová povídka :o) hned jdu na další

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama