...
Zahraj své sny a vyzpívej svá přání...

Cesta do školy

22. září 2007 v 11:52 | já |  Vzpomínky ze školních let
Čauky, lidičky! Vytvořila jsem novou rubriku, a to Škola. Sem budu dávat své slohy, co jsem je musela psát ve škole. Je to jen tak pro zajímavost a protože si myslím, že by vás snad mohlo zajímat, jaký blbosti musíme jako slohovky psát. Na začátek takovýhodle výtvoru vždycky napíšu jeho zadání. Aspoň si můžete popřemýšlet, co by jste na mém místě napsali vy a oznámkovat mi to v anketě jako ve škole...
Zadání: Napište cestu do školy první školní den svého spolužáka, kterého si vylosujete tak, aby ho potkalo co nejvíce předzvěstí štěstí. Př: Monoka jse a potká kominíka...chytne se za knoflík...
Psala Blytonka
2007/2008
3A8
Cesta do školy - Monika Spasovová
Slunce tou dobou ještě rozhodně nemělo v úmyslu ukazovat své blyštivé paprsky nám všem velmi dobře známému městu jménem Ostrava a jeho obyvatelům. Bylo něco kolem jedenácti hodin večerních a poslední zbloudilá světýlka ze stolních lampiček se ukládala ke spánku. Také u Spasovových právě vypnuli televizi, mimochodem za značných, dosti hlasitých protestů nejmladší členky rodiny, a chystali se zalézt do svých vyhřátých postýlek.
Teda - skoro všichni Spasovovi se k tomu chystali. Od zítřka studentka tercie A na Gymnáziu Fr. Hajdy, temperamentní mladá dívka, no prostě Monča, byla právě donucena přerušit sledování jednoho naprosto úžasného hororu a teď by si měla jít lehnout? Ani nápad! Počkala, až rodičovstvo laskavě zajde do ložnice a potichoučku se vplýžila do obýváku, kde na stolku trůnil onen televizor, jenže co teď? Když si ho pustí, rodiče se vzbudí a vyhodí ji. No nic. Holt si na ten film bude muset počkat do zítřka. Jenže jí se zrovna tak děsně nechtělo spát!
Přešla pár kroků a pohlédla do tajemné tmy tam venku. Na černočerné obloze se jasně třpytily hvězdy. A - támhle právě jedna padá! Hmm...teď bych si asi měla něco přát, pomyslela si Monika. Abych byla co nejdřív zas se svýma kámoškama.
Druhého dne, v sedm hodin ráno zapípal budík v ještě nedávno uklizeném pokojíku jedné praštěné puberťačky. Z pod hromady polštářů vykouklo něco černovlasého a pořádně rozcuchaného, čemu by se při troše dobré vůle dalo říkat hlava. Pak se ještě vyhrabala nějaká končetina, po chvíli zkoumání byste ji mohli s jistotou prohlásit za přední. Tak tedy, již zmíněná končetina se vypravila na velice dlouhou cestu směrem k tomu dotěrnému zvuku, zaklapla budík a poté již jen zmoženě dopadla zpět na postel a příští půl hodinu nejevila žádné známky života...
A tak se stalo, že chudák Monika Spasovová spala vesele dál, zatímco jiné děti se už dávno oblékaly, připravovaly do školy a zabíraly ta nejlepší místa ve svých třídách. Kantoři se právě psichycky připravovali na další bezútěšný školní rok plný nevychovaných studentíků a Monča spala, spala a spala...
Zdál se jí právě nádherný sen: V tom snu vykročila čile z postele, samozřejmě pravou nohou. Měla nádherný pocit, že dneska se jí všechno musí povést. Škola jí za chvíli začínala, ale ona se nestresovala. Nějak podvědomě cítila, že tam příjde včas. Vykonala ranní hygienu, hodila na sebe triko a kalhoty, v kuchyni se jen něčeho napila, věděla, že dneska mají maximálně dvě hodiny, a tak se nezdržovala nějakou svačinou či snídaní a svižným krokem vyrazila na cestu. Hned jak vyšla z baráku, ozvala se rána. Právě se Pepovi, malému klukovi odvedle rozbila drahocenná váza, která se v rodině Bartákových dědila již po několik generací... To však Mona nevěděla. Jak šla dál, narazila na hlouček vřeštících načančaných holek. Ještě je tu nikdy neviděla a ani se o ně nijak zvlášť nezajímala. Co je jí po nich? Moňu zaujal pouze střed jejich zájmu - na zemi se choulil k smrti vystrašený, droboučký pavouček. Vzala ho tedy od nich, aby mu ty nány ještě neublížily, ale to už se blížila ke škole. Podívala se na hodinky a musela se usmát. Stíhá to! Ale to už se začal pohled rozmazávat a Monika se probudila...
Vykročila čile z postele, samozřejmě pravou nohou. Měla nádherný pocit, že dneska se jí všechno musí povést. Škola jí za chvíli začínala, ale ona se nestresovala. Nějak podvědomě cítila, že tam příjde včas. Vykonala ranní hygienu, hodila na sebe triko a kalhoty, v kuchyni se jen něčeho napila, věděla, že dneska mají maximálně dvě hodiny, a tak se nezdržovala nějakou svačinou či snídaní a svižným krokem vyrazila na cestu. Hned jak vyšla z baráku, ozvala se rána. Právě se Pepovi, malému klukovi odvedle rozbila drahocenná váza, která se v rodině Bartákových dědila již po několik generací... To však Mona nevěděla. Jak šla dál, narazila na hlouček vřeštících načančaných holek. Ještě je tu nikdy neviděla a ani se o ně nijak zvlášť nezajímala. Co je jí po nich? Moňu zaujal pouze střed jejich zájmu - na zemi se choulil k smrti vystrašený, droboučký pavouček. Vzala ho tedy od nich, aby mu ty nány ještě neublížily. Jak se sehnula, všimla si ještě i něčeho jiného. Krásného čtyřlístku. Vzala si ho s sebou, ale to už byla ve škole. Podívala se na hodinky a musela se usmát. Stíhá to! Když vcházela do té staré učebny dvě stě osmnáct, musela se pousmát. Zase mezi kámoškama! A to už zvonilo na začátek nového školního roku. Nikdy by si to nepřiznala, ale byla ráda, že je zase tady.
 


Anketa

Jak by jste mi oznámkovali Cestu do školy?

1 71.3% (87)
2 10.7% (13)
3 4.1% (5)
4 4.9% (6)
5 2.5% (3)
-5!!! 6.6% (8)

Komentáře

1 ajvi | E-mail | Web | 22. září 2007 v 20:11 | Reagovat

hezky píšeš, já svoje slohy ve škole tak flákám...fakt dobrý

2 Blytonka | 23. září 2007 v 8:50 | Reagovat

ajvi: Dííík!!! =D

3 lukii.blog.cz | Web | 3. ledna 2008 v 16:07 | Reagovat

Fakt moc pěkný

4 All | Web | 3. června 2008 v 17:30 | Reagovat

Tak to se moc povedlo fakt,za to ti bohmova dala urcite 1,ne?:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama